— Dobrý den. Jeden lístek prosím vás. Jenom tam.
— Jenom tam neprodáváme. Pouze zpáteční!
— No tak dobře, tak mi dejte zpáteční. Na dnešek!
— Na dnešek už dávno nemáme.
— A na kdy máte? Potřebuju to na co nejdřív! Je to moc nutné!
— Nejdřív… hm, promiňte, až za rok.
— Tak aspoň za rok… Celodenní prosím vás!
— Celodenní nejsou povoleny!
— Tak aspoň na hodinu!
— Teď jsou volné jenom jednominutové!
— Dobře, tak mi dejte ten na jednu minutu!
— Počkejte… Měla bych tu tříhodinový, ale až za dva roky…
— Ne, to ne, dejte mi ten za rok na minutu!
— Dobrá… takže: jeden zpáteční, za rok, na jednu minutu. Správně? Takhle si to přejete? Mám to vytisknout?
— Ano!
— Tak, tadyje jeden lísteček do dětství!
— Moc děkuju!
— Můžu se vás na něco zeptat? — No jistě.
— Jen na jednu minutu… Co tam budete dělat? Co můžete za jednu minutu stihnout…? — Strašně pevně, co nejpevněji obejmu svoje rodiče, oba najednou!!!

A co byste udělali vy, kdyby se objevila příležitost vrátit se na chvíli do dětství?..